Město
Konečně začalo svítat a já se vydal na cestu. Město bylo i po ránu rušné, všude plno lidí, turistů a vůně. Byl jsem plný masa a tak mi vůně nevadila. Našel jsem i ty dvě dívky z předešlé noci. Něco si šuškaly a koukali na mě. Musel to být hrozný pohled, měl jsem jen kalhoty a byl jsem rozcuchaný. Prošel jsem celé město než jsem se dostal ke knihovně. Byla to knihovna, která měla záznamy z historie. Musel jsem se o té záhadné smrti a požáru dozvědět více. V knihovně to vonělo starým papírem. Procházel jsem se mezi poličkami a hledal ten správný rok. Nic jsem ale nenašel. Venku byli opět ty dívky.
,,Ahoj, ty jsi tu nový?"
,,Ahoj, jo jsem tu na pár dní možná týdnu."odpověděl jsem ji.
,,Jak to, že jen dní nebo týdnu?"zeptala se ta druhá.
,,No zajímají mě záhady a slyšel jsem, že tu došlo k záhadnému úmrtí a požáru.Už je to ale dlouho."
,,To došlo, ale v osmnáctém století. Jak jsi se o tom dozvěděl?"
,,To je dlouhý příběh."
,,Tak pojď s námi do kavárny a můžeš nám o tom povědět."
,,Já nevím."
,,To je dobrý nápad Mio"
Už nebylo uniku. Šel jsem tedy s nimi a pověděl jsem jim o tom příběhu. Jasně vymýšlel jsem si, ale měl jsem jim říct pravdu? Ne neměl. Poslechly si celý příběh a já byl rád, že si mohu s někým popovídat.
,,Ani nevíme jak se jmenuješ" řekla po chvilce Mia
,,Mike a na nic víc se už neptejte."
,,Tak jo, ale měl by si se vykoupat.V hotelu voda teče"
,,Jenže já nebydlím v hotel. Už musím jít"
Jejich otázky mě už unavovali a já se chtěl proběhnou.
Úplně jsem zapomněl na lovce a jejich psi. Dalo by se říct, že jsem jim vběhl přímo do rukou. Jen co mě uviděli začali střílet a psi běželi za mnou. Musel jsem kličkovat mezi stromy, vyhýbat se kulkám a utíkat před psi. Ohlídl jsem se a to byla velká chyba. Musel jsem zpomalit a lovci se zastavili. Znovu stříleli, tentokrát se i trefili. Cítil jsem ostrou bolest v boku, ale běžel jsem dál. Musel jsem se ukrýt. Stačil jsem jim pouze utéct z dohledu. Podíval jsem se na svůj bok, kulka tam zůstala. Musel jsem ji dostat ven. Rukou jsem tlačil na ránu, musel jsem se dostat z lesa. Teď bych dal cokoli za to aby tu byl Leo. On by mi pomohl, do nemocnice jsem nemohl a domů taky ne. Musel jsem najít ty dvě, Miu s Lailou. Šel jsem po jejich vůni, která mě zavedla do cukrárny. Vešel jsem a zamířil k nim.
,,Mio, Lailo potřebuji vaší pomoc." řekl jsem jim. Ruku jsem měl celou od krve.
,,Co se stalo?"
,,Tady ne, musíme někam jinam." odvětil jsem a odváděl je pryč.
,,Miku co se stalo, řekneš nám to už?" naléhala Laila.
,,Která z vás nemá doma rodiče?"zeptal jsem se.
,,Já, rodiče odjeli na služební cestu a tak je u mě Laila. Bydlím kousek odsud." řekla Mia a odváděla nás k ní.
,,Tak co se ti stalo?"
,,Dobře slíbil jsem, že vám to povím. Byl jsem v lese a postřelil mě jeden z lovců. Kulka tam zůstala a já si ji nemohu vyndat sám. Potřebuji tudíš vaší pomoc."
,,Musíš k doktoru! My ti ji vyndat nemůžeme."
,,Musíte, budu vám radit. Má tvůj otec nějaké kleštičky?"
,,Jo přinesu je."
,,Lailo, ty musíš ránu vyčistil desinfekcí. Až to bude čisté musíš na to dát led aby to bylo znecitliveno."
,,Co mám udělat s těmi kleštičky?"
,,Umýt je desinfekcí. Auvajs, trošku citu."
,,Hotovo."řekla Laila.
,,Mio musíš najít kulku a pak ji vytáhnout. Až bude venku, hoď vše na zem a utečte. Dokud vám neřeknu nechoďte sem.Jasný"
,,Jasný. Mužem?"
Kývl jsem a zatnul zuby. Cítil jsem jak kulku vyndávala, pak se ozvala rána a bouchnutí dvéří. Byl jsem rád, že poslechly. Ostrá bolest se projevovala, měl jsem chuť zabíjet. Zabít toho lovce, zabít ty co by mi stáli v cestě. Myšlenky proudily strašně rychle. Hlad, touha zabít, čerstvé maso a krev, strach lidí a pak obličej Christy. Ostrá bolest byla pryč a já byl znovu ve vlčí podobě.Musel jsem se uklidnit a proměnit v člověka. Neklidnil jsem se. Hodinu jsem tam jen tak stál a procházel znovu a znovu ty samé myšlenky. Vždy jsem se zastavil na nějakou dobu u obličeje Christy. Konečně jsem byl natolik klidný, že jsem se mohl proměnit. Ještě jsem nějakou dobu počkal a pak zavolal holky.
,,Potřebuji to něčím přelepit a omlouvám se za ten nepořádek uklidím to"
,,To je v pohodě uklidím to já, Lailo přelep mu to."
,,Ne, udělal jsem ten nepořádek já tak to i uklidím" byl jsem blízko jejího obličeje.
,,Ty oči jsem někde viděla."
Odtáhl jsem se a nechal ji to uklidit. Jak jsem mohl jen zapomenout. Jasně viděla jsi je tu noc co jsem tě chtěl zabít jako vlk a teď je vidíš znovu ale v lidské podobě. To se nikomu nepodaří, zatím.
,,Díky za pomoc ale už musím. Ještě jednou promiň za ten nepořádek."
Teď jsem musel dávat na vše pozor. Nelovit,neproměnit se, neprat se o kořist a nemyslet na Christy. Strávil jsem tu celý měsíc, musel jsem se vrátit. Ne kvůli mě, ne kvůli tomu co se tu stalo ani kvůli rodině, ale kvůli Christy. Byl jsem do ní zamilovaný a nevím zda se tam nepotuluje, ta samá bestie jako jsem já. Rodiny by se o ni postarala, kdo by se ale postaral o Christy? Musel jsem být v noci zase u ní ať to stojí co to stojí, ale ji nesmím ohrozit. Musel jsem se odsud dostat ještě dnes a to ve vlčí podobě. Vydal jsem se na cestu domů.