Noční procházka
Celý následující den proběhl v klidu. Museli jsme zůstat v chatce, celý den pršelo. Kaj, Nina, Jas a Josua šli na lov. Kvůli dešti se venku moc lidí netoulalo. Já, Leo, Redia a Christy jsme zůstali v chatce. Povídali jsme si, smáli se. Chovali jsme se jako lidé a to všichni. Byl to skvělý den. Takový jsem ještě nezažil. Skvěle jsem si ho užíval.
Večer jsem chtěl jít ven. Počkal jsem až skoro všichni budou spát. Zašel jsem za Christy s otázkou zda nechce jít na malou noční procházku. Souhlasila, došla si pro teplejší oblečení a odešli jsme.
Vedl jsem ji na louku, v tomhle ročním období byla pokrytá květy. Bylo to nejhezčí místo v okolí. Chtěl jsem si tuto noc vychutnat plnými doušky. Byla to noc před úplňkem. Proto jsem ji chtěl strávit jen s Christy. Sedli jsme si do trávy.
,,Co se děje Miku?" zeptala se mě.
,,Nic. Co by se mělo dít?"
,,Nevím.Připadáš mi smutný"
,,Jsem ten nejšťasnější vlkodlak na světě" řekl jsem ji s nuceným úsměvěm.
,,Taky, že jseš pouze můj vlkodlak."
,,No a co když mám někde nějakou vlkodlačici?"
,,Nemáš a kdyby tak bys tu se mnou nebyl."
,,To máš pravdu."
,,Proč mi nechceš říct co se děje?"
,,Nic se neděje"
,,Miku i přes hrozící nebezpečí jsi mě vzal v noci ven. Sem na toto místo. Vím, že se stebou něco děje."
,,Vzal jsem tě sem, protože...jsem si myslel, že by to mohla být naše louka. Naše společné místo"
,,To je od tebe hezké, ale není to ten pravý důvod."
,,Víš nemohu ti říct pravdu. Je to moje malé tajemství."
,,Tak se na to zeptám tvé rodiny."
,,Ty to taky neví, pojd´půjdem ještě někam."
,,Jenže já nikam jinam nechci. Chci aby jsi mi to vysvětlil, aby jsi mi řekl pravdu. Proč předemnou něco tajíš?"
Musím to tajit. Prostě musím a to i před svou rodinou. Jenže ona nebude držet jazyk za zuby. Bude se jich ptát a oni se budou ptát mě. Proč jen mě nemůže poslechnout? Nechtěl jsem si tím lámat hlavu.
,,Radši se vrátíme stejně už bude svítat."
,,Já se to stejně dozvím."
Byla to poslední věta kterou jsem z ní tu noc dostal. Byl jsem rád, že se mě na nic neptá, ale zároveň jsem věděl že navede někoho jiného.
Nevím jak mě mohlo napadnou, že by tato noc mohla být tak krásná, kdyby jsme si s Christy povídali. Byli čtyři hodiny ráno a já seděl před domem. Půlka mí rodiny půjde na lov hned ráno a druhá půlka odpoledne. Měl jsem jít také až odpoledne, ale nemohu. Musím je opustit dříve. Den před úplňkovou nocí mi začínal také vadit. Proč musím mít jen já takové reakce? Proč se mi to děje až teď? V rukou jsem držel obálku. Obálku, která byla adresováná Leovi a která se nesmí dostat do Christyiných rukou. Díval jsem se na ní a přemýšlel zda ji tam mám nechat. Musím jim dát nějaké vysvětlení. Vešel jsem do domku a šel k ložnici, kde byl Leo s Rediou. Dopis jsem podstrčil pode dveřmi.Všude byl klid, žádné myšlenky tu neproudily. Mohl jsem jít.....