Ráno moudřejší večera
Jak Leo řekl, tak udělal. Jen pár minut co odešel přišla Redia a vyčistila mi ránu. Nic neřekla ale měla o mě strach.
,,Neboj, bude to dobré. Pár dní si poležím a pak budu zase jako rybička. No spíš jako vlk" usmál jsem se na ni.
,,Chápu, že jsi mi to nechtěl říct, ale nevím proč"
,,Neřekl jsem ti to aby jsi neměla obavy. A teď se musím schovat. Nina tě viděla sem jít a jde za tebou. namáhavě jsem se zvedl a šel se skrýt.
Redia schovala věci pod pohovku a jen tam seděla. Do ruky si vzala fotku na které jsme byli všichni pohromadě.
,,Redio? Co tady děláš?" zeptala se Nina
,,Vzpomínám jaké to bylo. Vašim příchodem to tu ožilo a když Mike odešel bylo to jako by chyběla skoro ta nejdůležitější část. Byla bych ráda kdyby se vrátil, mám o něj strach."
,,Vím jak to myslíš, jsem s ním už nějaký roky ale mám pocit jako bych ho teprve našla. Nechci ho znovu ztratit. Christy o něm taky nic neví, ptala se mě kde je. Nemohla jsem jí říct pravdu a tak jsem řekla, že jel k příbuzným aby jim pomohl."
,,Ona se na něj ptala?", trošku se pootočila a uviděla mě stát ve dvéřích.
,,Jo ptala. Všimla jsi si, že se Mike změnil? Od té doby co tu Christy je, je šťastný. Konečně k sobě někoho našel." aspoň už není sám, ale nevím proč utekl. dodala v mysli.
Už jsem to nemohl jen tak poslouchat a bezmocně stát. ,,Chtěl jsem si pročistit hlavu, chtěl jsem si odpočinout od vašich myšlenek. Proč jste vezli Christy do školy!?"
,,Miku? Já...to vymyslel Josua." úplně se mě lekla. Bylo mi jedno zda mě ostatní uslyší, bylo všechno jedno.
,,Kdyby jsi mi aspoň nelhala, sice nemohu číst každou tvojí myšlenku ale většinu vím i bez toho. Dvojčata se nezapřou!"
,,Miku, pod si sednou a uklidni se." vložila se do toho Redia
,,Já se neuklidním, já se mohu pouze ovládat abych se neproměnil. A to už stojí nějaké úsilí."
,,Miku, to nemůžeš.Víš co by se stalo"
,,Redio nech mě o samo s Mikem, prosím" řekla náhle Nina.
Redia nechtěla ale nakonec odešla. To byla poslední kapka, jakmile se za ní zavřeli dveře. Nina to poznala a začala s proměnou. Měla štěstí, že jsem byl ranění moje proměna byla tudíš pomalejší. Byl jsem plný zloby, vzteku a touhy. Touhy po boji, touhy chránit Christy před svou rodinou. Byl jsem slabý, ale to neměnilo nic na touze po boji. Divil jsem se, že tu není zbytek sourozenců.
Kde je tvůj přítel? zeptal jsem se Niny ve vlčí podobě pomocí myšlenek. V této podobě jsme mohli všichni komunikovat pomocí myšlenek.
S Leem a ostatníma na lovu, zůstala jsem tu já a Redia. Její pohled zabrousil k mému boku.
Aspoň to bude snadnější, Redia mě nedokáže zastavit.
Ale ostatní ano, víš že mohou slyšet náš rozhovor. Mohou tu být kdykoli.
Nevzdají se lovu, kord když nedaleko je velké stádo srnců, divočáků a kralíku.
Jedno zavití a jsou tu.
To bys neudělala, znám tě.
Neznáš, ,,Auuuuuuuu"
Už jsem sní nemluvil, vrhl jsem se na ní a zakousl se. V tlamě mi zůstali jen chlupy z jejího krku. Další útok, tentokrát jsem se strefil. Zakousl jsem se ji do tlapy. Zakňučela bolestí, v tento okamžik jsem uslyšel kroky. Vraceli se, budou stát na její straně a Leo bude mluvit. Chlupy na hřbetě se mi ježily. Redia byla taky ve vlčí podobě, ale nemohla se do pokoje dostat.
Leo, konečně nemohu se tam dostat, rozmlouvala jsem mu to a pak mě Nina poslala pryč.
To nic Redio, bude to v pořádku. Josua, Kaji musíme vyrazit dvéře, ale pak opatrně je raněný. Jasmin, ty musíš dostat Ninu pryč.
Dostanu ji odtamtud. Pak se o ni s Redio postaráme dole v hale.
Kluci jen co ty dveře vyrazíme musíme se rychle proměnit zpět.
Rozrazili je ale ne hned. Trvalo to a já měl v tlamě zase jen chlupy. Na tlapu nemohla šlápnout. Najednou se na mě vrhli dva vlci, Kaj a Josuo. Jasmin odváděla Ninu pryč a přišel Leo. Byl jsem ještě vzteklejší. Josua byl blíž než Kaj a tak další kousanec obdržel on. Kaj mě srazil a stál nade mnou.
Miku, uklidni se. Ráno se to vysvětlí. Ráno je moudřejší večera. Bude to dobré, uvidíš.
Nic nebude dobré. Pust mě Kaji nebo to špatně skončí.
Chňapnul jsem po něm. Uskočil, zvedl jsem se a vyskočil oknem. Utíkal jsem k Christy, chtěl jsem ji říct jsem tu. Doběhl jsem k ní a padl. Neměl jsem sílu, ležel jsem na prahu. Její otec se vracel, měj jsem se jít schovat, ale nemohl jsem se zvednout. Leo mi jednou vyprávěl, že Kev měl psa. Odemkl dveře a zvedl mě. Položil mě na pohovku a zavolal ji. Ošetřili mě, zkusili mi dát jídlo. Nejedl jsem.
,,Tatí, mohu si ho vzít do pokoje?" zeptala se Christy.
,,Můžeš, odnesu ho."
Nesl mě k ní.
Její otec už spal.
,,Miku?"zeptala se. Jen jsem se na ni podíval.
,,Jsi to ty viď. Musíš to být ty. Tvoje oči jsou černé, ale znám je."
Chtěl jsem říct jsem to já. Musím se proměnit. Zatnul jsem zuby.
,,Jsem to já. Jen jsem se nemohl proměnit."
,,Ty už jsi se vrátil?Co se stalo?"
,,Vrátil popral jsem se s Ninou a pak i s Josuem a Kajem.Nakonec jsem utekl za tebou."
,,To ti způsobili oni?"
,,Ne, to je moje chyba. Pokud tu chci zůstat musím jako vlk, ale jednou se budu muset vrátit. Jo jen k tomu jídlu. Budeš muset otci říct, že jím syrové maso" usmál jsem se na ni.
,,Povím, aspoň že máme ve škole volno, budu moc trávit čas s tebou. Chtěla bych ti usnou v náruči"
Ležel jsem vedle ni a držel ji v náruči. Byl to pěkný pocit, mohl jsem vedle ní ležet jen do svítání. Otevřel jsem okno a utíkal domu. Tam jsem napsal vzkaz, že tu nějaký čas nebudu, ale ať se nebojí, že za hranice na severu se nechystám. Christy ještě spala a tak jsem si lehl vedle postele.
Už mi bylo lépe. Kev potichu otevřel dveře a vzal mě ven. Chtěl mě vzít k veterináři, ale Christy mu v tom zabránila. Mohl jsem s ní být několik týdnů. Leo měl pravdu, ráno je moudřejší než večer.