close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vlkodlaci

2. dubna 2012 v 18:18 | Aduš |  Stříbrné slunce
Vlkodlaci

Šel jsem do nejbliší internetové kavárny, byl tam i bar tak měli otevřeno nonstop. Sedl jsem si k počítači nejdál od lidí našel google a zadal vlkodlaci. Čekal jsem co to najde. Našlo to hodně stránek, ale já hledal jen s nějakými informacemi. Nešel jsem ji a četl toto:

Kdo nebo co je vlkodlak?
Téměř vždy se jedná o zlou bytost, která má lidskou podstatu. Lidská část je zde vždy zastoupena. Vlkodlaci nebyli nikdy žádní démoni ani to nebyly přízraky. Výjimku snad tvořili vlkodlaci v Řecku, kde je lidé považovali za upíry v jiné podobě. Dlouho zde přežívala pověra, že bojiště jsou po boji poseta mnoha upíry ve vlkodlačí podobě, kteří zde sají prýštící krev umírajícím vojákům. Jinde byli vlkodlaci většinou čarodějové nebo lidé, kteří se naučili provádět proměnu ve vlka. Ti pak toho využívali k napadání svých nepřátel, aniž by je někdo poznal. Častokrát to byli i nešťastníci, kteří byli postiženi kletbou nebo zlými kouzly. Ti pak většinou nevěděli, že vlkodlaky jsou a bylo to pro ně samotné utrpení. Takto je to téměř v celé Evropě. Někdy stačilo jen náhodou udělat nějakou činnost a člověk se mohl nakazit (např. se napít stejné vody). V souvislosti s vírou v inkarnaci člověka po smrti ve zvíře podle jeho povahy se také někdy věřilo, že vlkodlakem se po smrti stane ten, kdo za svého života byl obzvláště zlý, krutý a brutální.
Jak vlkodlaka poznat?
Bylo známo opravdu spousty vnějších znaků, jak bylo vlkodlaka možné poznat. Proto asi také bylo v Evropě vyšetřováno tolik případů. Je totiž dost lidí i dnes, kteří takové znaky mohou vykazovat. Jsou to hlavně tyto:
  • špičaté uši, případně zmenšené zašpičatělé uši
  • vystrčené zuby nebo zvětšené tesáky
  • husté obočí spojené nad kořenem nosu
  • chlupaté dlaně, případně nadměrné ochlupení na obličeji nebo na nezvyklých místech po těle
  • pokud se oholí, jeho kůže zůstává drsná, zvláště na dlaních
  • dlouhé zakroucené nehty podobající se drápům, někdy i zabarvené do červena
  • prodloužený prostředníček na ruce, někdy se uvádí i jiný prst
  • nezvyklé tetování, nejčastěji s motivem měsíce
  • musí spát s otevřenými čelistmi, jinak je pro něho obtížné je otevřít
  • má stejná zranění, která utrží ve vlčí podobě
  • po transformaci bývá velmi unavený, můžou se u něho projevit i některé náznaky vlčího chování
  • zvířata jsou v jeho přítomnosti nervózní, obzvláště pak psi
Jak se vlkodlak chová?
Všeobecně lze říci, že vlkodlak se chová velice krutě a brutálně. Ve vyprávěních vystupuje jako zlá bytost, která se snaží ubližovat lidem nebo alespoň jejich majetku. Někde sice podléhají výjimce (Finsko aj.), ale většinou byli popisováni jako strašliví netvoři. Na druhou stranu ale je zase pravda, že o vlkodlacích, kteří lovili třeba jen zvěř nebo se jen tak proháněli ve vlčí podobě po lesích, se nikdo ani nedozvěděl nebo nebyli dost zajímaví pro vyprávění.
Pokud je vlkodlak v lidské podobě, chová se většinou úplně normálně. Jedině snad, pokud by to byl zlý čaroděj, který se proměňuje úmyslně, mohl by samozřejmě být zlý i jako člověk. Jinak ale lidé ani často neví, že vlkodlaky jsou. Pokud to ví, bývají velice často z toho nešťastní a snaží se prokletí zbavit. Jedině jak je možné je rozeznat od ostatních lidí je jejich občasné podivné chování. Například chodí v noci sami ven, objevují se u nich nevysvětlitelná zranění, jsou nevyspalí nebo třeba rozrušení, když je úplněk apod. I když ale ví, že jsou vlkodlaky, málokdy se s tím někomu svěří. Když už se k tomu ale rozhodnou, nikdy neprozradí svá tajemství všechna. Vlkodlak se například nikdy nepromění před člověkem. Nikdy také neprozradí, kde se proměňuje. Hrozí mu totiž potom velké nebezpečí. Pokud by našel někdo šaty, ze kterých se vysvlékne před proměnou a odnesl je, nemohl by se již vrátit zpět do lidské podoby.
Ve vlčí podobě se vlkodlak řídí vlčími instinkty a častokrát nepoznává ani své blízké a může je i napadnout. Někteří čarodějové nebo ti lidé, kteří se mění úmyslně, si sice mohou zachovat nějaké své myšlenky, ale to se často nestává. Když už se jim to podaří, omezuje se toto myšlení pouze na zapamatování si koho má napadnout nebo kam má jít. Každopádně ani oni si většinou nepamatují, co dělali ve vlčí podobě a mnohdy jsou sami překvapeni. I když ale ve vlčí podobě vlkodlak ztrácí určitou kontrolu nad sebou a kontrolu přebírají jeho vlčí pudy, stejně vykazuje takový vlk vyšší inteligenci než obyčejný vlk. Je těžké nalákat ho do nějaké pasti nebo léčky a naopak on může protivníka svým chováním nemile překvapit.
Vlkodlakem se mohl člověk stát také nechtěně. Především to bylo nakažením od jiného vlkodlaka nebo i jen obyčejného vlka. Byly to tyto způsoby:
  • být pokousán jiným vlkodlakem
  • napít se ze stejného poháru jako vlkodlak v lidské podobě
  • sníst nějakou vlčí část, maso nebo mozek
  • sníst maso ze zvířete zabitého vlkem
  • napít se vody z vlčí stopy nebo na místě, kam chodí pít vlci
  • sníst nějaký kus lidského masa
Pokud přežil člověk napadení vlkodlakem a byl při tom pokousán, vždy se sám proměnil po čase ve vlkodlaka. Někteří vlkodlaci, kteří se zrovna nacházeli v lidské podobě, dokázali nakazit člověka i tím, že mu dali napít ze svého poháru. Další možnost nakažení byla i od obyčejných vlků. Pokud jedl člověk vlčí maso ať už syrové nebo pečené, tak se mohl stát vlkodlakem. Takový účinek na člověka mělo hlavně snězení vlčího mozku. Také napít se vody, kterou pil vlk nebo i jen na stejném místě mohlo vést k proměně. Jistá nákaza hrozila především člověku, který se napil vody ze stopy vlka. Jindy zase stačilo, aby snědl člověk maso ze zvířete zabitého vlkem. Hlavně o ovcích se to říkalo. Nakonec některým jedincům stačilo sníst kus lidského masa a probudilo to v nich vlkodlaka.
Aspoň něco jsem zjistil a vněčem se tomu i podobám. Nejvíc mi utkvělo v paměti, že vlkodlaci lovící zvěř jsou pro lidi nezajímaví. Moje proměna taky sedí, pokousal mě Leo a ten vlkodlak je. V noci se venku taky potuluju a zranění taky sedí. V něčem jsme si s jinými vlkodlaky velmi podobní a vněčem odlišný.
Nechal jsem si to vytisknout, z několika otázkami okolo.
,,Tak copak to tisknem? Vlkodlaci? Nač to hochu máš?"
,,Do školy, měli jsme zjistit nějaké informace" odpověděl jsem chladně.
,,Nedáš si pivo na cestu?"
,,Ne děkuju. Už musím jít." dal jsem mu zbytek pěněz a šel, ani nevím kam jsem chtěl jít. Toulal jsem se po okolí a znovu pročítal papíry.
,,Snís nějaký kus lidského masa? Který člověk by tohle jedl?" mluvil jsem si pro sebe, ale nahlas.
,,Snís nějako vlčí část, maso nebo mozek? Jedině si to spléct s jiným masem." Ani nevím jak jsem došel k chatce. Ještě se tam svítilo, složil jsem si papíry do kapsy u kalhot. Leo seděl v kuchyni i s Rediou.
,,Neřikal jsem v kolik příjdu"
,,Já vím, že ne ale neozýval jsi se na moje volání"
,,Ty jsi mě volal?"
,,Řikal jsi, že budeš ve vlčí podobě. Co jsi vůbec dělal?"
,,Hledal jsem něco o vlkodlacích."
,,Našel jsi co jsi hledal?"
,,Našel. Proč jsi mě volal?"
,,Chtěl jsem vědět kdy příjdeš abych mohl zamknout"
,,Promiň, já byl mezi lidmi a pomořený do svých myšlenek. Uvažoval jsem o tom co jsem se dozvěděl."
,,Dozvěděl?"
,,Nech to být. Jen jsem chtěl vědět něco o naší historii."
,,Ty jsi se chtěl vzdělávat na vlkodlačí straně?"
Nechápavě jsem koukal.
,,Tím, že chceš něco zjistit o naší historii je vzděláváš po vlkodlačím způsobu. Vlkodlaci ze stejného rodu se to dozvídají od svých předků nebo nejstarších vlkodlaků. Já jsem nikdy o tom nechtěl nic vědět, nezajímalo mě to. Netušil jsem, že ty to budeš chtít vědět."
,,Já taky ne, napadlo mě to až když jsem se toulal lesem."
,,Tak víš aspoň něco nového"
,,To vím, půjdu si lehnout. Dobrou" řekl jsem s úsměvem a odešel do pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama